I
Geneze
Zrození člověka
Člověk se zrodí tak, že ze světla sestoupí do hmoty a oživí ji svou životní silou.
Protože má svobodnou vůli, nemusí se zákonitě vrátit zpět ke světlu.
Během svého života může směřovat ke světlu nebo být zachycen hmotou.
Hmota člověka láká a svádí k hmotným požitkům. Hříchy jsou esence hmoty, duše se na tyto hmotné požitky vážou a přichytávají a to jim zabraňuje vrátit se zpět ke světlu.
V milulých tisíciletích před příchodem Krista byl člověk pro boj a osvobození od hmoty na to sám. Byli sice také různí učitelé a světlé bytosti, které mohl následovat, ale přesto bylo celé břímě jen na něm. Nikdo za něj tu nejdůležitější práci neudělal.
Pak přišla Panna Maria.
A pak přišel Ježíš Kristus.
Kristus je ten, který otevře náruč každému, kdo ho o to požádá a jde s ním. Je to Průvodce, Cesta, Pravda i Život. Od příchodu Krista na to člověk není nikdy sám.
Od příchodu Marie máme všichni společnou Matku, protože tak jak je Kristus v nás, tak i jeho Matka je naší Matkou.
Duchovní texty →
II
Střed
Ježíš Kristus
Kristus je světlo a vyzařuje světlo. Kdyby na nás vyzářil své plné světlo, spálil by nás na popel. Na každého vyzáří jen to, co snese.
Kristus na zemi sestoupil pro celé lidstvo.
Modlitba „Kriste smiluj se“ je prosba, aby nás Kristus miloval. Je to natažená ruka ke Kristu: „miluj mne prosím“. A pokud ji vyslovíme s láskou v srdci, Kristus nás milovat bude. Proto přišel na zem.
Přijímání Kristova světla každému umožňuje zbavovat se ulpívání na hmotě.
Bohatství samo o sobě není překážkou na cestě ke světlu/Kristu, ale je to projev ulpívání na hmotě, a to je překážkou na cestě ke světlu/Kristu.
Kristus není člověk, protože je čisté světlo. Člověk je směs hmoty a světla. Kristus sestoupil do hmoty jen kvůli lidem, ale věděl, že je to jen na omezený čas a potom se opět vrátil do čistého světla jsa čistým světlem.
Svým sestoupením do hmoty však zanechal stopu, zanechal vydlážděnou cestu pro všechny, kteří ho chtějí následovat do světla.
Duchovní texty →
III
Víra
Panna Maria
Aby mohlo čisté světlo sestoupit do hmoty, hmota musela být dokonale čistá, tedy musela vzniknout v dokonale čistém těle.
Kristus čekal se svým vtělením pouze na to, až se bude moct vtělit co naprosto čisté hmoty, naprosto čistého člověka. Tím člověkem se stala Marie.
Panna je pouze zjednodušeným přídavným jménem symbolizujícím čistotu. Ale zdaleka nejde pouze o panenství. Mariina čistota byla naprosto dokonalá ve všech ohledech. Byl to nejčistší člověk od počátku věků.
Byla naprosto čistým kalichem, do kterého mohlo být vlito božské víno – čisté světlo.
Kristus se nemohl vtělit bez Marie, Marie nemohla být naplněna bez Krista. Marie s Kristem dohromady jsou naprosto dokonalý a harmonický celek, bez něhož by nebylo nic. Naprosto čistá hmota s naprosto čistým světlem.
Cesta ke Kristu neexistuje bez Marie, cesta k Marii neexistuje bez Krista.
Pro někoho je bližší cesta k Marii, pro někoho ke Kristu. Nakonec tak jako tak dojde jak k Marii tak ke Kristu.
Otevřít téma →
IV
Být
Být Kristem, mít Krista v sobě a být v Kristu
Pro člověka směřujícího ke světlu je tím nejlepším nástrojem, pomocníkem a cestou přijmout do sebe Krista a být v Kristu. Přijmout do sebe nejvíc Kristova světelného vyzařování, které je schopen přijmout.
Mít v sobě Krista a být v Kristu znamená stát se Kristem. Ten, kdo se přibližuje k Bohu a božskému světlu se postupně stává Kristem.
Otevřít téma →
V
cesta
Cesta ke světlu
Člověk má v sobě mnoho nánosů ulpívání na hmotě, na vlastním egu, na hmotném životě, na hmotném prospěchu. Cílem života člověka není odprostit se od těchto nánosů. Cílem člověka je jít cestou ke světlu a nánosy ulpívání na hmotě jsou jednou z překážek.
Hříchy jsou nejčastější příklady způsobů ulpívání na hmotě. Špatnost hříchu spočívá nikoliv ve špatnosti hříchu jako takového, ale v tom, že zabraňuje člověku se stávání se Kristem.
Proto staré nauky o hříchu nelze vnímat pouze jako dogma, o kterém nelze přemýšlet. Mnoho starých nauk jsou praktická doporučení, které lze v současné době podrobovat teologickým přehodnocením.
Například pohlavní zdrženlivost je praktické omezování žádostivosti a chtíče, což jsou kvality podporování ulpívání ve hmotě. Oproti tomu láskuplné milování je akt stávání se Kristem a Marií.
Existenci člověka nelze plně pochopit bez vnímání světla a vyzařování. Vnímání pouze hmotné existence sebe sama a věcí kolem je prázdnota, kterou se lidé snaží zaplňovat vším možným – zábavou, adrenalinem, drogami, mobilními obsahy, uspokojováním různých vjemů. Jde o vyplňování nudy. Člověk se tak posouvá jen v horizontále a prázdno hmoty doplňuje další hmotou.
Ale i na této cestě lze spatřit světlo. Světlo lze najít v jakémkoliv okamžiku, protože je to všudypřítomná boží podstata.
Boží světlo nemusí být jen Kristus nebo Marie. Bůh sám je světlo. Kristus s Marií je jen ta nejjistější a nejbezpečnější cesta, která na světě existuje.
Otevřít téma →
VI
úskalí
Překážky
Cesta ke světlu není ani samozřejmá ani snadná. Bez svobodné vůle by celá existence ztrácela smysl, ale člověk pomocí svobodné může volit naprosto cokoliv.
A hmota sama nechce pouštět lidské bytosti, aby odešli zpět ke světlu. Hmota láká, svádí, aktivně se snaží, aby se člověk z jejích svodů nemohl vymanit.
Bytosti hmoty odmítají světlo, užívají si absenci světla, vymýšlí způsoby jak člověka ke světlu nepustit.
I Krista, který se na chvíli stal synem člověka a spojil se s hmotou, se pokoušely bytosti hmoty očarovat. A pokoušela se o to ta nejtemnější bytost ze všech – S...
Čím víc sám člověk přijal světla a tím i víc světla vyzařuje, tak tím víc se bytosti hmoty a temna snaží jeho duši stáhnout dolů a zamezit mu cestu ke světlu. A to je skutečné zlo, což není relativní pojem. Zlo není špatnost. Skutečné zlo je absolutní a je to akt namířený proti světlu a zamezující cestu ke světlu.
Někteří lidé jsou tak ukotveni ve hmotě a tak nenávidí světlo, že se stávají nástroji skutečného zla a temných bytostí. Někteří takoví se organizují do společenství a provádějí rituály, které posilují bytosti temna.
Otevřít téma →
VII
průvodci
Pomocníci
Bytosti temna jsou však vždy slabší před Kristem a Marií, i když to neznamená, že odolávat jim je snadné. Protože je člověk částečně ve hmotě, mohou síly temna nad člověkem značnou moc. Ale navíc může člově požádat další bytosti světla, kterých je nepočítaně. Od božských bytostí – cherubínů, serafínů, archandělů a andělů, po svaté, ke kterým může mít člověk nejblíž.
Úcta a modlitba ke svatým není kult těchto svatých. Jsou to naši průvodci ke světlu a ke Kristu. Modlitbou ke svatým člověk následuje Krista.
Úcta k ostatkům svatých je vnímání Kristova světla. Člověk se stal svatým proto, že za svého života žil v Kristově světle, jeho tělo bylo prozařováno Kristovým světlem a Kristovo světlo z něj vyzařuje i po jeho smrti. Úcta k svatým ostatkům je tak vnímání přítomnosti Kristova světla a jeho následováním.
Tou největší ochranou je samotné božské světlo.
Otevřít téma →
