Kristus · Panna Maria · Vnitřní cesta

Světlo, které prostupuje vším

Vstoupit do textů


tento web je ve výstavbě!

slovo úvodem

Křesťanství

Svět není jen to co vidíme a na co si můžeme sáhnout. A lidské prožívání nejsou jen psychické procesy myšlení.
✥
Pokud se naladíme mimo racionální svět, vnímáme, že existuje ještě něco víc. Že racionalita je jen malá část skutečnosti, a že svět je ve skutečnosti mnohem větší a barvitější než si lze představit.
✥
A v tomto světě září to nejjasnější světlo, a tím je Kristus.
✥
A pokud se ho rozhodneme následovat, tak nás nejen pomůže ochránit před silamy, které se nás snaží zahubit a stáhnout dolů, ale vede nás směrem k dokonalému prožívání a souznění s božstvím.
✥
A to je skutečná spása, kterou Kristus přinesl na zem.
Možnost ho následovat a stát se jím.
✥
Stát se Kristem, stát se světlem

Hlavní duchovní cesty

Prameny světla

Nástroje Boží přítomnosti.

III

Víra

Panna Maria

Aby mohlo čisté světlo sestoupit do hmoty, hmota musela být dokonale čistá, tedy musela vzniknout v dokonale čistém těle.

Kristus čekal se svým vtělením pouze na to, až se bude moct vtělit co naprosto čisté hmoty, naprosto čistého člověka. Tím člověkem se stala Marie.

Panna je pouze zjednodušeným přídavným jménem symbolizujícím čistotu. Ale zdaleka nejde pouze o panenství. Mariina čistota byla naprosto dokonalá ve všech ohledech. Byl to nejčistší člověk od počátku věků.

Byla naprosto čistým kalichem, do kterého mohlo být vlito božské víno – čisté světlo.

Kristus se nemohl vtělit bez Marie, Marie nemohla být naplněna bez Krista. Marie s Kristem dohromady jsou naprosto dokonalý a harmonický celek, bez něhož by nebylo nic. Naprosto čistá hmota s naprosto čistým světlem.

Cesta ke Kristu neexistuje bez Marie, cesta k Marii neexistuje bez Krista.

Pro někoho je bližší cesta k Marii, pro někoho ke Kristu. Nakonec tak jako tak dojde jak k Marii tak ke Kristu.

Otevřít téma
IV

Být

Být Kristem, mít Krista v sobě a být v Kristu

Pro člověka směřujícího ke světlu je tím nejlepším nástrojem, pomocníkem a cestou přijmout do sebe Krista a být v Kristu. Přijmout do sebe nejvíc Kristova světelného vyzařování, které je schopen přijmout.

Mít v sobě Krista a být v Kristu znamená stát se Kristem. Ten, kdo se přibližuje k Bohu a božskému světlu se postupně stává Kristem.

Otevřít téma
V

cesta

Cesta ke světlu

Člověk má v sobě mnoho nánosů ulpívání na hmotě, na vlastním egu, na hmotném životě, na hmotném prospěchu. Cílem života člověka není odprostit se od těchto nánosů. Cílem člověka je jít cestou ke světlu a nánosy ulpívání na hmotě jsou jednou z překážek.

Hříchy jsou nejčastější příklady způsobů ulpívání na hmotě. Špatnost hříchu spočívá nikoliv ve špatnosti hříchu jako takového, ale v tom, že zabraňuje člověku se stávání se Kristem.

Proto staré nauky o hříchu nelze vnímat pouze jako dogma, o kterém nelze přemýšlet. Mnoho starých nauk jsou praktická doporučení, které lze v současné době podrobovat teologickým přehodnocením.

Například pohlavní zdrženlivost je praktické omezování žádostivosti a chtíče, což jsou kvality podporování ulpívání ve hmotě. Oproti tomu láskuplné milování je akt stávání se Kristem a Marií.

Existenci člověka nelze plně pochopit bez vnímání světla a vyzařování. Vnímání pouze hmotné existence sebe sama a věcí kolem je prázdnota, kterou se lidé snaží zaplňovat vším možným – zábavou, adrenalinem, drogami, mobilními obsahy, uspokojováním různých vjemů. Jde o vyplňování nudy. Člověk se tak posouvá jen v horizontále a prázdno hmoty doplňuje další hmotou.

Ale i na této cestě lze spatřit světlo. Světlo lze najít v jakémkoliv okamžiku, protože je to všudypřítomná boží podstata.

Boží světlo nemusí být jen Kristus nebo Marie. Bůh sám je světlo. Kristus s Marií je jen ta nejjistější a nejbezpečnější cesta, která na světě existuje.

Otevřít téma
VI

úskalí

Překážky

Cesta ke světlu není ani samozřejmá ani snadná. Bez svobodné vůle by celá existence ztrácela smysl, ale člověk pomocí svobodné může volit naprosto cokoliv.

A hmota sama nechce pouštět lidské bytosti, aby odešli zpět ke světlu. Hmota láká, svádí, aktivně se snaží, aby se člověk z jejích svodů nemohl vymanit.

Bytosti hmoty odmítají světlo, užívají si absenci světla, vymýšlí způsoby jak člověka ke světlu nepustit.

I Krista, který se na chvíli stal synem člověka a spojil se s hmotou, se pokoušely bytosti hmoty očarovat. A pokoušela se o to ta nejtemnější bytost ze všech – S...

Čím víc sám člověk přijal světla a tím i víc světla vyzařuje, tak tím víc se bytosti hmoty a temna snaží jeho duši stáhnout dolů a zamezit mu cestu ke světlu. A to je skutečné zlo, což není relativní pojem. Zlo není špatnost. Skutečné zlo je absolutní a je to akt namířený proti světlu a zamezující cestu ke světlu.

Někteří lidé jsou tak ukotveni ve hmotě a tak nenávidí světlo, že se stávají nástroji skutečného zla a temných bytostí. Někteří takoví se organizují do společenství a provádějí rituály, které posilují bytosti temna.

Otevřít téma
VII

průvodci

Pomocníci

Bytosti temna jsou však vždy slabší před Kristem a Marií, i když to neznamená, že odolávat jim je snadné. Protože je člověk částečně ve hmotě, mohou síly temna nad člověkem značnou moc. Ale navíc může člově požádat další bytosti světla, kterých je nepočítaně. Od božských bytostí – cherubínů, serafínů, archandělů a andělů, po svaté, ke kterým může mít člověk nejblíž.

Úcta a modlitba ke svatým není kult těchto svatých. Jsou to naši průvodci ke světlu a ke Kristu. Modlitbou ke svatým člověk následuje Krista.

Úcta k ostatkům svatých je vnímání Kristova světla. Člověk se stal svatým proto, že za svého života žil v Kristově světle, jeho tělo bylo prozařováno Kristovým světlem a Kristovo světlo z něj vyzařuje i po jeho smrti. Úcta k svatým ostatkům je tak vnímání přítomnosti Kristova světla a jeho následováním.

Tou největší ochranou je samotné božské světlo.

Otevřít téma
„Já jsem cesta, pravda i život.“

Jan 14,6

Kristus jako střed, kotva i křídla.

Pozvání k tichu

Nejen přijímat světlo
Také jím být

Ať se duchovní poznání stává cestou ke světlu