Ježíš Kristus promlouvá k lidem na celém světě a v současné době přelomu druhého a třetího tisíciletí, ve kterém probíhá transformace celého lidstva z věku ryb do věku vodnáře, nenachází člověk hledající spojení s Bohem oporu v křesťanských církvích prvního a druhého tisíciletí, které jsou více než na přímé spojení s božskou podstatou zaměřeny na zprostředkování spásy a společensko-mocenské vlivy.

Křesťanství prvních desetiletí po zmrtvýchvstání Krista se změnilo v organizaci vyhovující patriarchálním centralistickým strukturám společnosti, které však v současné době pozbývají na smyslu. Církve starého věku se tak pro lidi hledající Krista věku nadcházejícího stávají spíše přítěží a odrazujícím elementem. To přitom není kritika církví, které nesly pochodeň učení Ježíše Krista po celých 2 000 let. Pro věk ryb byly tyto církve i přes různá kritická období nesmírně důležité.

Nyní však nadchází doba, kdy člověk vnímá potřebu duchovního růstu a přímého spojení s Bohem skrze Ježíše Krista a Pannu Marii. A k tomu vede cesta jednak přes návrat ke kořenům křesťanství, tedy k přímým záznamům učení Ježíše Krista včetně těch, které nebyly zařazeny do biblického Nového zákona, ale současně i prostřednictvím přímé komunikace s Kristem, Pannou Marií i dalšími svatými a anděly, například mariánskými zjeveními. U takových zjeveních je sice důležité dbát velké obezřetnosti aby nebyly podvržené, nicméně pravost je možné bezpečně ověřit.

To současně neznamená, že konvenční církve nepraktikovaly velmi důležité postupy a rituály, které přibližují duši člověka k Bohu, Kristu a Duchu svatému a nebo ho spojují se společenstvím svatých a andělů skrze modlitby a bohoslužby. Vznik svátosti křesťanského křtu spadá ještě do doby Ježíšova života, kdy byl on sám pokřtěn Janem Křtitelem. Také vznik svátosti eucharistie je přímý akt, ke kterému nás Ježíš Kristus pozval ještě také za svého života před ukřižováním při poslední večeři páně. Tyto svátosti jsou spolu s liturgickým kalendářem a modlitbami ke svatým a andělům důležité základní kameny i pro křesťany nového věku.

✥

Každý člověk je boží stvoření vytvořené k obrazu Boha. V každém člověku je boží jiskra a tedy i Bůh a tedy i boží Trojjedinost. Každý tak má v sobě i Ježíše Krista. Kdo chce Ježíše Krista nalézt, nemusí ho hledat ve vnějším světě, nemusí ho hledat ani v kostele. Stačí se ponořit sám do svého srdce a projevit svou svobodnou vůli.

Ježíš Kristus přinesl lidem na zemi spásu. Trpěl za celé lidstvo a trpí i nyní za hříchy úplně každého člověka. Svým zrozením a svojí obětí nám poskytl záchrané lano, které každý může v každém okamžiku použít.

Ježíš Kristus chce, abychom se chovali podle božích zákonů nikoliv kvůli tomu, abychom potěšili Boha. Chce to kvůli nám, protože miluje každého z nás, a boží zákony tu jsou právě kvůli tomu, abychom nalézali cestu ke světlu. Nový zákon je přímo sám Ježíš Kristus, protože nás zve do svého království.

K přiblížení se k Ježíši Kristu otevřme naše srdce a popatřme na Krista v nás a současně buďme v Kristu. Svátost eucharistie a tedy přítomnost Krista v nás můžeme prožívat každou vteřinu svého života. Eucharistie při církevním ritu samozřejmě napomáhá přítomnost v sobě vypitím Kristovy krve a snězením Kristova těla, ale člověk může slavit eucharistii každý den.

V prvních stoletích našeho letopočtu byly křesťanské skupiny, které učili o přímém spojení s Ježíšem Kristem bez prostředníků církvemi pronásledováni, ale právě i to patřilo k věku ryb, protože k tomu patří vedení církevních otců. Jen kvůli dvoutisícileté práci katolické církve bylo křesťanství zachováno.

Ježíš Kristus se obětoval aby mohl být každý v jeho jméně spasen. Spása neznamená to, že když budeme jednat podle božích zákonů, tak dostaneme něco za odměnu. Jednání podle božích zákonů nám umožní stávat se duchovnějšími bytostmi a my sami se budeme přibližovat Bohu. Spása tkví v přibižování se Bohu skrze Ježíše Krista.

Ježíš Kristus promlouvá úplně ke každému, kdo se na něj obrátí s modlitbou. To však neznamená, že církevní obřad není důležitý. Naopak. Křesťanství není jen o osbní spáse. Je to o spojení lidí, láska k bližnímu, Ježíš sám chtěl, aby se lidé scházeli a slavili společně svátost eucharistie. Společné sdílení niterného prožitku přítomnosti Ježíše Krista je ta největší svátost.